Já na základce - třetí třída ZŠ, šla za učitelkou s tím, že určitě najdeme společnou cestu. Učitelka byla samý pochopení a úsměv a rozhodně Ti nepřeju zažít, co za chvíle připravila mému synovi - taktéž s tím úsměvem, který mizel v okamžiku, kdy si ho brala do kabinetu, aby na něj střídavě řvala a střídavě byla jak med. Já viděla, že se změnil a něco se děje, ale nevěděla jsem, co, neboť on nic neřekl a ona mi říkala, že je vstřícná max., ale on je hrozný a že je vše v pořádku. V nové škole se dával dokupy půl roku než se vrátil k tomu, jaký byl předtím. Jeho nová učitelka angličtiny mi pak říkala, že nechápala, co s ním je, protože jen když se ho na cokoli zeptala, on se pomalu zhroutil a nevěděla, co s ním asi tak bude při hodinách dělat a jak ho učit. Po tom půlroce, kdy se z toho dostal, zas nemohla pochopit, co to bylo za učitelku, která mu prováděla to, co prováděla a kam ho dokázala tím dostat.