Třídní schůzky byly většinou o tom, jak se děti nepřezouvají, neučí, zhoršují, zlobí, hodina sezení o ničem, nic, co by se dalo z pozice rodiče ovlivnit. Až jsem rozproudila debatu o konkrétních předmětech a přístupech učitelů, kupodivu se ostatní rodiče přidali a něco málo se i někam posunulo, ale bylo třeba začít, zjistila jsem, že každý to řešil sám za sebe a nemělo to žádný efekt, až teprve se spojila většina rodičů a řešilo se to přes školskou radu, mělo to efekt.

Na konstruktivní debaty na třídních schůzkách jsem zvyklá u staršího syna na 8G, tam bývalo zvykem řešit společné problémy.
Od konkrétních předmětů jsou konzultace po společné části třídní schůzky, známky vím, tam většinou nemám co řešit.