Ale připustím, ovšem na druhou stranu je to mé dítě a ač jsou učitelé skvělí, pořád je pro ně můj syn cizí a pořád to není výuka individuální, ale skupinová, tudíž jistý kompromis musí být - a to i takový, který třeba konkrétně mému synovi až tak nevyhovuje. Ale s tím se nedá nic dělat. Nicméně neměj obavu, že syn je vychováván jako skleníková květinka, to neměj strach, já zas spíš mám zkušenosti, že ty děti, co je hned smahnou, se chovají jako ovce - jsou zvyklé držet pusu a krok a pak mají problém se z toho vymanit. To moje děti takové nejsou, ale celý proces je postupný a ve škole se respektuje to, že ač některé dítě v pohodě zvládá cosi, druhé může říct - já se na to ještě necítím.