Valkýro, myslím že je to opravdu v tom, že ve vyšších ročnících "nic nepořídí", ale nemusí to být v souvislosti s přehnanou péčí na zš. U syna jsem ve škole nicmoc neřešila, od začátku stavím dětem školu jako jejich odpovědnost a ony se k ní tak opravdu mají (naštěstí, nemyslím, že by se toho dalo vždy u každého dítěte dosáhnout výchovou). Mj. prospěch vždy výtečný (nemají to tak těžké, jelikož se narodily chytré).

Nicméně momentálně je syn v maturitním ročníku denního studia, do školy dochází kvůli práci minimálně (problémy s absencí nemá, neb si vyjednal individuální vzdělávací plán), a jaký má prospěch se nedá posoudit, protože ve čtvrtletí byl klasifikován jen z několika předmětů a jsem docela zvědavá, co bude v pololetí. Ovšem nenadělám fakt nic. Syn je samostatný, dospělý, odstěhoval se, živí se sám i když jelikož studuje, přispíváme mu nadále tak, jako když byl doma.

Jsme ještě rodiče? Rozhodně ano. Diskutuje s náma "o životě", o praktických věcech i vizích do buducnosti, o významu skutečného vzdělání a (ne)významu certifikace... a má svoji hlavu. Naštěstí dobrou a není líný, a snad tedy odmaturuje ač tvrdí, že o "papírech" přeci vzdělání není. Co asi tak mohou dělat rodiče s 18 - 19 letým studentem SŠ, který na školu kašle, to si opravdu neumím představit