Největší oblohu (zahrnující i proslulé zelné saláty dvou barev) jsem za poslední rok dostala v k řízku v restauraci ve Vídni. Je holt vidět, že pro nás Pražáky je Vídeň už opravdu daleký východ.

Jinak oblohy mě nijak extra nedráždí, nerozumím tomu, proč vzbuzují takové vášně. Obloha jako princip není nic zlého, chybou obloh je jejich nepřizpůsobování konkrétnímu jídlu. Kdyby přizpůsobovány byly, tak bych brala i ráda. Za obzvlášť příjemnou bych považovala formu (kterou používám i doma) malinké mističky postavené na talíři, jako se to dělá třeba se studenými omáčkami typu jablečného křenu či tatarky. Tuhle formu občas vídám, dělá to třeba má oblíbená steaková restaurace.