A není možné, že syn toho ve škole zvládne podstatně víc než je ochoten Vám prezentovat doma? Tak to třeba měl loni náš syn (prvňák, taky ve škole s rozšířeným vyučováním jazyků), já taky vůbec neutušila, co se vlastně učí, odmítal odpovědět i na otázku What´s your name? s tím, že se nic takového neučí a neumí to, byl ochoten říkat max. jednotlivá slova. Pak jsem si v rámci zjišťování úkolů při nemoci psala s učitelkou Aj (mají speciální angličtinářku) a ta mi poslala kompletní (dost široký) přehled toho, co zatím probrali, s tím, že to syn umí ve škole perfektně ... No, tak jsem ráda a moc ho už neprudím (jen mám obavu, že tedy asi dopadne jako já - Aj jsem se učila dlouho, dosáhla myslím slušné úrovně, ale moje zábrany a panika jazyk prakticky používat vyhrály :-(), jenom dávám zkušební "testy" (písemné) před písemkami. Svým trapným přízvukem už ho raději neobtěžuju (on teda mluví pěkně, když už z něj něco vypadne nebo teda, když čte - je vidět, že i v MŠ i na ZŠ mají učitelky dobrou výslovností a hodně poslouchají nahrávky rodilých mluvčí)