To je prostě klasika, ve škole se anglicky nenaučí,
také jsem se zpočátku rozčilovala, že po letech výuky nerozezná syn
přítomný čas od průběhového nedej bože minulého :-(
Ono jaksi všechno souvisí se vším - vzhledem k celému vzdělávacímu (ne)-systému -
pokud dítě nemá pojem ani v češtině, co je časování sloves, 2. pád neboli genitiv,kondicionál (podmínka) a podobně, těžko to z něj někdo vydoluje v cizím jazyce.
To není jejich vina (samozřejmě někdo má vlohy, někdo menší, někdo to fláká) ale obecně
děti nemůžou za podivný systém výuky jazyků, který z 90% je založen na doplňování
workbooků. Jasně - pokud zrovna dělám cvičení na průběhový čas - tak i méně chápavý jedinec ví, co se po něm chce a -ing tam všude nafláká. Ale už ho není schopný použít tam, kde by v mluveném projevu měl být. Mluví minimálně a jiné to v dohledné době nebude.
Snažím se syna doučovat sama, což se mi daří jen omezené míře. Potřeboval by chodit někam intenzivně mluvit, ale jelikož dělá aktivně sport, nestíhá.
Takže dopadne jako já - bude se to učit dlouhodobě sám, za svoje peníze, aby se něco naučil.
Asi se teď na mě sesypou odporovatelky, ale pokud není možnost intenzivního kontaktu třeba s rodilým mluvčím, intenzivních kurzů nebo pobytu v cizině, zůstává nejlepším způsobem
prostě šprtání - slovíčka, fráze a pořád dokola mluvit, třeba blbě, ale rozmluvit se, ztratit ostych a v podstatě se učit metodou pokus omyl - to mi dalo nejvíc. Pouštět si filmy, zprávy, muziku a snažit se něco pobrat, někdy nic, někdy se něco uloví a tímto způsobem to nejvíc utkví v paměti. Škola je nenaučí nic, ono to při počtu žáků ve třídě a způsobu výuky ani dost dobře nejde. Nebo mít štěstí - a to se stalo nakonec po letech mě - na opravdu kvalitního dobrého učitele, který vám dá prostor povzbudí vás - a pak už to jede a je to úplně o nečem jiném, než ve škole. To neplatí jen pro angličtinu