Monty, "buďto jsi blbej a nechápeš matiku" je nepravda a podpásovka. Za prvé jestliže vyřeší bez návodu a tréninku polovinu příkladů v písemce, a druhou polovinu nestihne, jelikož řešení vymýšlí (což je samozřejmě zdlouhavější, než tam fláknout naučený postup) a mezi příklady lelkuje, tak to neznamená, že nechápe matiku. Za druhé ani člověk, který skutečně nechápe matiku, nemusí být nutně blbý obecně, jenom není vysoce nadprůměrně nadaný, ale stále ještě může být dost chytrý na zvládnutí gymplu. Za třetí a hlavně, pokud synovi nejde matika podle tvých představ (nikoli "objektivně" hodnoceno za 3 = dobře), může si myslet, že ji nechápe (když to říkáš), a tedy je blbej (když to říkáš), a tedy nemá smysl se nějak šťavit s učením. Když je stejně blbej. Možná to není tak silnej výraz u vás (jako je obvyklé), ale něco přeci jen asi vyjadřuje i u vás.

"Nejde mi matika" možná mohl mít pocit i můj syn, když dělal přijímačky na 6 letý g., protože některá zadání jednoduše nedokázal přečíst, protože obsahovala značky, které nikdy neviděl (jak je to možné se mě neptejte, do té doby měl za sebou sice dosti volný I. stupeň ZŠ, ale pak taky 1,5 roku 8letého gymnázia). Takže část matiky fakt nedal, a to tedy blbec jako diagnostikovaný íkváč určitě není. Přesto se dostal (mmch Voděradská). Tj. příklad, že matika na 3 není "nechápeš matiku", a už vůůůůbec ne "protože jsi blbej", natož "s takovou na gympl nepatříš". (syn s látkou na gymplu samozřejmě pak žádný problém neměl....)