Několik let jsem se neúspěšně snažila rozejít se s přítelem. Nebyli jsme manželé, neměli jsme společné dítě, bydleli jsme v mém domě. On však mé žádosti o ukončení vztahu a tedy i společného bydlení vůbec neakceptoval. Po 7 letech, kdy ztratil klíče od domu a navíc potřeboval kvůli nějaké práci přespat ve svém původním bydlišti jsem využila ke změně režimu, že já budu jezdit za ním. Spakovala jsem mu všechny věci a průběžně mu je odvezla. Jezdila jsem k němu ještě několik měsíců, na čím dál kratší dobu. Pak jsem se s ním domluvila, že už jezdit pořád nebudu, ale když budeme někam chtít jít společně, tak můžeme.. což už se nestalo. Dávala jsem si celou dobu velký pozor, aby vše bylo, jako by to přirozeně vyplynulo..
Býv. přítel byl alkoholik a vyhrožoval mi násilím, díky popisovanému se necítil "vyhozen" a vše se ukončilo v klidu..