Nemůžu říct, že by mě to nějak těšilo, ale nelituji ho. Ono totiž nějaké neštěstí potkává čas od času všechny a toho utrpení je ve světě strašně moc. Takže pokud se nějaké neštěstí stane člověku, o kterém jsem přesvědčena, že to je ten hajzl, jak tu píšete, tak necítím ani žádnou povinnou lítost, kterou někteří kolem projevují, protože to je součást dobrého vychování. Prostě je mi to skutečně šumák.