Přesně. Jak píše Sopka, taky jsem na to sama. Manžela nebaví ani tam sedět, natož něco dělat.
Takhle si ráno zaliju kytky ještě v pyžamu a i když nestíhám a pustne mi to pod rukama, aspoň po chvilkách sem tam něco udělám nebo si v té džungli dám po práci kafe. Ale dojíždět, tzn. najít si vždycky nějaký čas v kuse, to bych dala tak maximálně na mateřské, teď s prací a ostatními povinnostmi už ne.

Pamatuju si, jak se mi hrozně nechtělo, když jsem tam kdysi v pubertě musela obden jezdit zalévat nebo třeba sbírat jahody. A to jsme to měli na dojezd na kole.