Přidat odpověď
Krize to snad není, i když ten věk by byl, spíš jakýsi nezájem, nic mě nebaví, nic nechci, přežívám ze dne na den, neplánuju, nedá se to.
Tímto tématem jsi mi připoměla - před měsícem měl kluk osm a jak se vždycky říká jé to to uteklo, s mamkou jsme zhodnotily, že s ním vlastně ani ne, za poslední tři čtyři roky se nikam moc neposunul, tehdy jsem to viděla jako pozitivní prvek našeho života, čas běží, ale v našich životech je ustálená ta hravost, smích a něha.. Ale už to tak nevidím. Možná má vliv podzim, možná ten věk, taky asi proběhlý měsíc školy, konečné zamítnutí pnp, nabídka dobré práce, kterou nelze přijmout, cítím se mizerně, nejistě a izolovaně. Dneska to vyřeší fidorka, zítra všednost..
Předchozí