Kopretinko, vím, četla jsem tvoje téma
Vůbec nevíme. My ho teda neměli u nás v bytě, ale u mamky v domku. A mamka si s ním ty poslední chvíle dost užila, nespala, psychicky byla na dně. Jako je to hrozný, přijedeme tam a nikdo nás nevítá. Člověk má pocit, že Matýsek sedí pod židlí jako vždycky seděl, když jsem byla na návštěvě, ale nesedí...
Stýská se nám hrozně. Dcera tam ani proto nechce chodit.
Mamka říkala, že snad musí pořídit pejska, aby za ní vůbec přišla na návštěvu...
Takže to je ve hvězdách. Ale mamka chce nejdřív na podzim ( děda má jít do důchodu). Když vůbec.
Koukala jsem na inzeráty a oni jezevčíčci vůbec nejsou a když jo, jsou hned pryč. Minule to řešil i jeden pán v cukrárně, že nemůže sehnat jezevčíka. Asi to je méně výnosné plemeno, tak ho lidi moc nemnoží, nebo nevím.
Jo a ten náš byl fakt nejhodnější pes na světě a já tvrdím, že rozuměl lidské řeči. Cokoliv jsme řekli nahlas, tak hned věděl. A kdyby jsme ho pomlouvali, věděl taky. Byl to prostě výjimečnej pejsek.