Estetika je pro mě důležitá, ale ještě důležitější funkčnost.
Byt bych nejradši z gruntu předělala od podlahy po strop. Před 9 lety jsem udělala spoustu ústupků a kompromisů při jeho částečné rekonstrukci a teď se mi to mstí. Od dlažby v předsíni (hlučné), plovoucí podlahu v kuchyni a obýváku (studené a náchylné k oděrkám) až po drobnosti typu provizorně přišroubované desky k psacímu stolu a tak vzniknuvšímu dvojstolu (manželova naplněná touha po ušetření za nový nábytek). Kuchyň jsem si vybrala sice značkovou a docela drahou (doufala jsem v kvalitu), ale tak mě štve svými prach a binec přitahujícími zákoutími, že bych bývala udělala líp, kdybych si koupila o polovinu levnější v IKEA.
Oblíbený styl nemám. Míra vkusu a estetického cítění u mě není nijak vysoká, touha po designových věcech nulová. Preferuji zabydlený byt před sterilně katalogovým (a se třemi malými dětmi a třemi kočičími škodiči mi ani nic jiného nezbývá), na druhou stranu nesnáším různé pičičandy (kýčovité sošky, dečky...).
Stačilo by mi bydlet v snadno udržovatelném bytě s minimem odkládacích ploch a přehledně rozdělenými vestavnými skříněmi. Po těch momentálně toužím nejvíc - zrušit dětem v pokojíčku a nám v ložnici komody a jednu stěnu mít jen z velké skříně, kam lze zavřít vše od hraček až po oblečení. Sem tam kytka, zenová zahrádka, hodně světla.
Jdu vzít pytel a likvidovat...