Rodinová, "Ale člověka, co si nedokaze naplánovat cas a cestu MHD po Praze tak, aby na schůzku se mnou neprisel plus minus na cas, bych asi nevydýchala.
Ja to chápu jak nedostatek respektu k memu casu a tudíž me osobe."

Já díky té přítelkyni již ne. Neberu si to osobně. Vysvětlila mi to. Podobně, jako třeba pro jentakj i jiné zde je pro ni hlídání času stres. Velký stres. To znamená, že když se snaží dorazit na sraz po Praze na 18:30, tak třeba 4 hodiny předem pořád sleduje hodiny a nervuje se. V rámci mojí snahy "nedělat nikomu potíže" je v naší dvojici schůdnější, když já ji nechám v klidu, dáme si sraz někde uvnitř (abych nemrzla a nestála), počítám s tím, že dorazí včas nebo za hodinu, a čtu si. Nebo píšu, luštím, cokoli... nevnímám to pak jako ztracený čas.

Stejně jako lidi v mém okolí (co čas sledují) nechci nervovat tím, kde jsem když bych měla být již zde, nechci ani přítelkyni nervovat tím, že budu naštvaná, když přijde pozdě. Zařídím si to tak, abych byla v klidu já i ona.

Tihle lidé, co žijí v bezčasí, jsou samozřejmě schopni přijít včas k lékaři nebo na letiště, ale je to pro ně taková míra stresu, že požadovat ji po nich u přátelských setkání je dle mého nepřátelské