Ten, kdo je bohatý nejen penězi, ale i duchem, má úplně jiné hodnoty, bez ohledu na výši konta.



Ano, dbá se na etiketu, nebo alespoň základy slušného chování, nelze se oblékat do tepláků do Národního a legin od Vietnamců na královský ples, není přípustné smrdět a zanedbávat osobní hygienu...
Ale také se dbá na to, aby například děti věděly, že se pro peníze nechodí do zdi, nebo že prostě jsou - musí se naučit, jak se peníze vydělávají, aby toho byly schopny, kdyby se stalo cokoli, a i když by nebylo třeba vydělávat, je lépe tak činit, nebo alespoň umět postarat se o své zaměstnance (poddané, podřízené...).

Ovšem výše uvedené (tedy že se nesmrdí, do ND nechodí v teplákách a peníze nerostou na stromech...) snad učíme děti všichni...

Je rozdíl mezi snobárnou a "šlechtictvím" - ti, kdo dbají pouze na to, aby byly vidět prachy (ale nezvládají nedloubat se v nose u večeře a nedrbat se v rozkroku na audienci u prezidenta - i když v dnešní době by si toho na Hradě asi nikdo nevšiml ), nikoli nehmatatelné hodnoty, bývají většinou ducha mdlého a u těch skutečně nestojím o přátelství a je mi egál, co si o mně myslí, nesahají mi ani po kotníky, i kdybych byla v těch teplákách a oni zahalení v sametu a hedvábí