Kudlo, na vnímání lidské krásy se dělalo mnoho výzkumů. Jako krásné je považováno to nejprůměrnější. Průměrné oči, nosy, rty... Každý extrém je divný. Toto se řešilo už v mnoha literárních dílech ze sirotčinců- psal o to Dickens, Lindgrenová a určitě i jiní. Když si někdo přišel vybrat děcko, vybíral blonďaté hezounky, o zrzky nebyl zájem. A když se uměli líbezně usmát (otevřené chování), měli vyhráno.