Mě šlechtictví taky nijak nebere. Absolutně cizí mi je třeba taková ta až glorifikace Franze Ferdinanda d´Este v posledních letech.

Na Schwarzenbergovi mi přišlo sympatický právě to, že to bral (co jsem moh tak, spíš letmo, vypozorovat) celkem realisticky: víceméně tak, že se narodil do bohatý rodiny, která má velký povědomí o svý historii.

Jako ministr byl podle mýho Schwarzenberg dobrej a lidi na zamini, napříč odborama, ho coby ministra vesměs velmi uznávaj. Přišel po Kavanovi, což byl v rámci ministerstva docela děs, a Svobodovi, kterej byl takovej jednookej po slepým. Co lidi říkaj, za Schwarzenberga to šlapalo, měl celkem jasnou vizi, ne každej s ní třeba bezezbytku souhlasil, ale byla zřejmá a navíc se o směřování dalo diskutovat a taky to pravidelně vyšší vedení dělalo, pravidla povyšování byly trasnparentní, byl jasnej systém, kdo a na základě čeho rozhodoval o jmenování velvyslanců atd. Zaorálkovi dost lidí na zamini vyčítá, že právě moc vizi nemá, že si to nechce s nikým rozházet (se Zemanem, s Babišem, se Sobotkou ad.) a chce hlavně pokračovat v politický kariéře, že se z fungování vytratila ta transparentnost, jmenování velvyslanců i vysílání na ambasády se drží v tajnosti a znovu jak za Kavana se mluví o tom, kdo je s kým zadobře, přišla řada lidí zvenčí, který maj jako hlavní kvalifikaci stranickou knížku, z čehož nejhůř to nesou u sociálnědemokratickejch náměstků.