ssjc Slovník spisovného jazyka českého
národnost
-i ž.
1. společenství lidí vyznačující se někt. objektivními znaky národa (zejm. jazykem), ale ještě nekonstituované v novodobý národ: proces přeměny n-i v národ
2. menšinový národ ve státě, kde má početní převahu národ jiný: v Sovětském svazu žije kolem 60 národních skupin a n-í
3. národní původ, příslušnost národní, k národu: děti české n-i; vyplnit rubriku n. v dotazníku
4. řidč. národní ráz: n. Smetanova díla; n. ruské architektury


scs Slovník cizích slov
etnicita
[-ny-], -y ž 〈ř〉 etn. souhrn znaků charakterizujících etnikum


scs Slovník cizích slov
etnikum
[-ny-], -ka s 〈ř〉 etn. soubor n. skupina lidí stejné etnické příslušnosti

scs Slovník cizích slov
etnický
[-ny-] příd. 〈ř〉 týkající se národnosti, národa, etnika, etnicity: etnická příbuznost ; etn. etnická skupina historicky vzniklá skupina lidí společného jazyka a kultury; uměl. etnické umění souhrnné označení pro umění pův. obyvatel Afriky, Ameriky, Austrálie, Oceánie a někt. asijských skupin

syno Slovník českých synonym
etnický
národnostní; národní;