Tak. Chováme se jako rakovina, jdeme si za svým prospěchem bez ohledu na celek, sice víme, že buď se ten celek ubrání a zničí nás, nebo zničíme jeho zničením i sami sebe, ale jdeme dál ve stejném modu, jako kdyby... jako kdyby se to mělo stát až za hodně dlouhou dobu. Konec je strašně abstraktní a nebereme ho vážně, dokud se netýká nás samých, ale když už se dotkne, je pozdě.