Především naprostý souhlas s Inkou a Delete:

"taky bych řekla, že fronty budou ne podle důležitosti předmětu, jako spíš podle komplikací kolem výuky toho kterého předmětu. A je celkem fuk, jestli jde o nesrovnalosti ve známkách, v nárocích na děti, ve způsobu výuky....prostě jdu tam, kde cítím problém, který není řešitelný dítětem, nebo tam, kde mám nějaký dotaz na konkrétní záležitost. "

Takže zjednodušeně řečeno na některé škole je fronta u dějepisáře, na jiné u češtinářky.

Jinak osobně považuji všechny předměty za stejně důležité, bez ohledu na známky, o které celkem nejde.

Jde (mi) o celkový přístup dítěte ke škole, tedy k vlastním povinnostem a o vztah ke vzdělávání (školnímu). Nemusí být veskrze kladný (přístup a vztah), ale považuji to za podstatnější, než známky (ve kterých se odrazí kdeco, z velké části mimo dosah dítěte samotného).

Nejhorší mi přijde, když dítě školu jen tak "odsedí" (stává se u dětí nadaných a/či "napřed"), má pocit, že mu nic podstatného nedává. To je velká ztráta času, snižování hodnoty (smysluplnosti) školy v očích dítěte (a rodičů), demotivující situace. Vede to ke strategii "nějak to tam přežít" Někdy stojí za to alespoň přestávky, všem k dispozici pro zábavu je stejně staré spolužactvo, tedy je to velmi specifická, umělá sociální situace.