Sluhu dvou pánů jsme vydrželi do konce, byla nás větší společnost a o odchodu jsem neuvažovala, ale je pravda, že z Donutilových samožerných exhibic jsem byla rozpačitá, to ano.
Velmi jsem trpěla jednou při nekonečné improvizaci Dalibora Gondíka, už si vůbec nepamatuji, o jaké představení šlo, ale pamatuji, jak jsem měla hroznou chuť zakřičet na něj "Popojedem!", ale nesebrala jsem odvahu. Protáhl tehdy představení snad o půl hodiny, úmorné to bylo.
Úplně nejhorší zážitek v životě bylo představení F.R.Čecha, kam jsem se kdysi dostala v rámci hromadné akce pracovního kolektivu. O divadle se nejspíš ani nedá hovořit. Tušila jsem, do čeho asi jdu, ale realita předčila představy, kroutila jsem se trapností a o přestávce prchla jako zajíc.