V diskusi o povlékání postelí mě zaujalo, jak někdo převléká postele vždy společně s manželem (a do toho jim ještě lezou děti) a další to komentoval, jak si takhle ty práce v domácnosti představoval - oba jednu činnost dělají spolu. Co tahle děláte? Dokážete v klidu společně třeba vařit, mýt auto, skládat nábytek, povlékat ty postele nebo cokoliv dalšího? Dokonce někdo to vyloženě má rád? Já musím říct, že představa, jak s manželem oba najednou povlékáme naši jednu manželskou postel je mi vyloženě nepříjemné. Myslím, že umím dobře fungovat v kolektivu i v párech, ale dělat vyloženě společně tu samou činnost ve dvou mě přijde spíš rozčilující. Potřebuju to rozdělit na "podúkoly" s tím, že každý dělá "svoje". Třeba nábytek jsme párkrát skládali s manželem společně, hlavně u těch větších kusů to někdy ani jeden sám všechno nezvládne (a občas se hodily dvě hlavy, co jsme dali dohromady nad nejasným návodem), ale stejně jsme vždycky měla tendenci si vybrat "svoje prkýnka" a skládat třeba šuplíky, když manžel dělal korupus atd.... Vaření ve dvou je u nás problém kvůli místu v kuchyni, jinak by asi šlo, aby jeden dělal třeba polévku a druhý maso, ale stejně mám raději na "svou práci" klid. Můžu si u toho vyprávět klidně o včerejším večírku, ale rozebírat tu vlastní činnost (plus chytré rady a komentáře) mi prostě nedělá dobře. A nejde o osobu partnera, jde o mé nastavení. Jak to máte Vy?