Tak o společném převlíkání postelí jsem psala já. Ono to má ryze praktické důvody, jsem malá, zatímco manžel vysoký a manipulace s matracema i peřinama je pro něj prostě snazší, já bych se zbytečně urvala. Pomáhal mi s tím i za bezdětna, kdy jinak úklid byl hlavně má záležitost. Aktuálně ovšem ve 2 pokojovém bytě s dvěma malýma dětma je to v podstatě jediný způsob, jak danou činnost vůbec nějak rozumně zvládnout. Ostatně jako jakýkoliv jiný velký úklid, v jednom se to u nás nedá. Děti koncentrované v uklízené místnosti (je tam minimum místa) prakticky vylučují možnost tam efektivně uklidit, je potřeba mít je alespoň chvílema kam vylifrovat (v druhém pokoji manžel jinak normálně pracuje). Pak je třeba udělat to hodně rychle, než to potomstvo překazí. Takže uklízíme oba, případně podle potřeby chvílema jeden krotí děti. Tak jednou do roka se mi stane, že můžu uklízet sama bez přítomnosti jiných osob, nebo minimálně bez dětí, a pak si to užívám jako úžasnou relaxační činnost a divím se, jak rychle se to dá zvládnout
Obecně děláme společně dost věcí a rádi. Uklízíme, staráme se o dům, o zahradu, o auta...Já mám většinou při práci společnost ráda. Jsou činnosti, které vůbec dělám pokud možno jen s někým, sama bych z nich vylítla z kůže (různé třídění třeba). Sama hlavně vařím a peru (teda za asistence dětí). Kuchyně je mrňavoučká a u praní nesnáším, když se mi narušuje můj systém.