Silvi, tak to s ní nerozebírej...když s tím přijde, tak prostě řekni, že o tomhle už jste se bavili a že ty tam s ní nejsi, takže musí zkusit něco sama...a nebo nemusí, ale pak ať si nestěžuje....syn taky dřív pořád chodil, že mu kluci tohle a tamto, ze začátku jsme to probírali dost, vždycky jsme mu poradili, co by mohlo zabrat...když přišel příště, tak jsme se zeptali, jestli zkusil to, co jsme mu poradili...většinou vyšlo najevo, že ne...tak jsme mu prostě řekli, že my tam s ním nejsme a těžko s tím tedy něco můžeme udělat... možná to působí drsně a možná bych ještě před časem nevěřila, že něco podobného jednou řeknu, ale je to prostě tak...samozřejmě, když to vypadá jako šikana, nebo se mi to nějak nezdá, tak se snažím zjistit víc...ale takové ty nářky - on mi sebral tohle a udělal tamto a nepůjčil ono...to pak člověka přestane bavit pořád řešit, když s tím stejně nic nezmůžu - je to na něm...buď mu některé věci přestanou vadit a nebo se proti nim ohradí...ale já to za něj udělat nemůžu...