Kat, tak já synovi taky vždycky říkám, že jsem ráda, že je takový, jaký je a vyzdvihuju jeho dobré vlastnosti apod...jenže si nejsem jistá, jestli to zabere v případě, že se holčička vezme do hlavy, že chce být jako její spolužačky....když Silvie píše, že jí dcerka ani nevěřila, že jí paní učitelka na schůzkách chválila...většině dětí to spíš udělá radost, než aby to rodičům nevěřily...