Moje 13 leté dítě se mělo učit na velký test z dějepisu, jehož známka měla rozhodnout. Vzala jsem knížku a položila 4 otázky. Na dvě otázky těžce vypotila půl odpovědi, dvě nevěděla vůbec. Řekla jsem, že jí můžu zkoušet, že s ní o tom můžu mluvit, ale nemůžu se to naučit za ní. Takže ať jde k sobě a přijde, až to bude umět. Nos nahoru, koutky dolů a šla.

Přišla za 15 minut, že už si to přečetla. Položila jsem 3 otázky. Neznala ani jednu. Takže jsem zopakovala, že učit se to s ní a za ní nebudu. Jestli jí nestačilo číst si to 15 minut, tak si to musí číst tak dlouho, dokud si to nezapamatuje. Je jedno, jestli jednou nebo 10, ale musí to umět. Reakcí byly stažený rty a nenávistný pohled v očích.

Přišla za další čtvrt hodinu a tentokrát už to celkem uměla, takže jsme spolu jen pár věcí dopilovali.

Čili tvůj případ - když přišel s tím, že se na to chce kouknout a já bych zjistila, že to neumí, poslala bych ho, ať se to jde naučit a přijde jen když bude nějaký dílčí problém.