Anett, pokud by konkrétně mě mé děti vnímaly z pozice silného a trestajícího a měly by strach, určitě bych neznala mnoho věcí z jejich soukromého důvěrného života a určitě bych nebyla ta, ke které se přimykají, když jim není dobře a za kterou jdou jako za první, když potřebují...
Šly by asi raději za tatínkem, který na ně ruku nevztáhl, to je ten "hodnější kamarád".
Zatím vždycky přiběhly nejdříve za mnou, vlastně ani nevím, jestli je to výhoda...je v tom velká zodpovědnost a taky potřeba dost pevných nervů z hlediska našich akčních dětí, a to všech.
Nevím, jak zvláštně se namixovaly jejich povahy za našich dvou, ale řekla bych, že si vybraly všechny takové ty specifické nelehké vlastnosti...jejich mix dohromady není jednoduchý ustát .
Na jednu stranu jsem taková docela smutná, že brzy odejdou z domu, na straně druhé - až je v pořádku dovedem k samostatnosti, velmi se mi uleví...

Škoda, že tu nemůžu napsat různé historky a životní zkoušky...ale to veřejně fakt nejde. je to velmi mnoho různých životních mezníků a zkušeností a zkoušek pro nás všechny...velmi živý a aktivní život...a děje se to strašně rychle za sebou...naštěstí vždycky zatím s dobrým koncem a velkým poučením.