U nás na vsi bylo dětí dost v mém věku - ale nikdo nikoho nebil...jako plácnutí po zadku jo, ale jako opravdové bití jako výchovný prostředek?
Vlastně sem nikdy nezažila opravdu zbité dítě, o fyzickém týrání nemluvě a dokonce vím, že bych určitě nějak zakročila...já spíš vnímám to psychické násilí...co jsem popisovala předtím.
To jsou ale taky šrámy, co se v tom srdci prostě nezahojí nikdy...
Náš tchán třeba vypráví, že na něj sice jeho otec nikdy nesáhnul, aby ho potrestal, ale dnes v 80ti má slzy v očích, pokud vypráví, že mu otec řekl, že ho měli parchanta hodit z mostu...když se narodil. To byla reakce na to, když něco provedl.
To dokáže jedna malá věta. A ten otec si to určitě nikdy neuvědomil, jak moc synovi ublížil.