Hlavně se už rodiče dávno rozdělili na dvě skupiny.
Jedna řeší angličtinu po vlastní ose (platí soukromou výuku a skřípe zubama, že dítě si ty 3 hodiny ve škole prostě odsedí, protože se nic nového nenaučí), druhá neřeší nic, dítě přece chodí do školy, ta je zadarmo, tak co. Druhá skupina zčásti očekává, že se děti ve škole "něco" naučí, zčásti ne, protože oni sami anglicky neumí, nepotřebují to a stejně nemají talent (od dětí očekávají stejnou jazykovou kariéru).

Spokojen je málokdo, první jsou naštvaní, ale platí dál, protože z toho cesta nevede, posledním je to fuk.

Mně by třeba stačilo, kdyby se děti naučily aspoň NĚCO, ale ve škole zatím vůbec nic, jen se nudí. Jako začínající třeťáci byly schopné se představit, objednat jídlo, zazpívat, něco si koupit, pokecat s vrstevníky, základ i s dospělými. Jako začínající čtvrťáci vydrží za celý den neříct ani slovo česky, jakž takž přečtou časopis určený pro věk 6–11 let, komiksy zcela běžně, zvládají celovečerní filmy, podle pokynů uvařit nějakou blbost, sice mydlí chyby, ale domluví se takřka na čemkoliv.
Maji za sebou soukromou angličtinu 1x hodinu týdně cca 4–5 let, už nevím, každý rok cca 8 měsíců. Takových dětí je ve třídě cca 5, takže už by se s nimi dalo něco dělat, ovšem učitelka je zdárně ignoruje.