Kopretinko,sama jsem na ZŠ nebyla lepší - lehce oplácaný introvert, neřešená šikana (doma jsem nic neřekla a učitelé se tvářili, že nic nevidí, i když zpětně si myslím, že to vidět museli) žádní kamarádi, ani koníčky - buď jsem si četla, nebo šla se psem do lesa, ale doma bylo práce dost, nebudila jsem se. Teď je mi přes 30, mám fajn manžela a dvě děti a jsem spokojená. Mám dvě kamarádky ze střední a jednu z VŠ se dvěma se potkávám tak jednou za rok, občas nějaký mail, cca 2x ročně telefon, někdy pracovní. S jednou se tedy setkáváme častěji (bydlí narozdíl od těch dvou blíž) cca 4-5x do roka. Víc tak nějak nepotřebuju jsem spokojená i když pro extroverty je to asi nepochopitelné. Jo a pořád si ráda čtu nebo zdrhnu se psem do lesa, když mám chvilku čas a když se má kdo postarat o potomstvo.
Zvaž jestli opravdu syn pomoc potřebuje, nebo ho tlačíš do něčeho, co mu není přirozené. Myslím, že kontakt ve dvou aktivitách týdně pro něj může být naprosto dostačující a uspokojující (mě nikdy kontakt nechyběl, uměla jsem vyrazit za jinýma lidma, ale neměla jsem potřebu).