Boží,
vdané nedoufají a nedrží.
Držet někoho násilně ve vztahu asi nemá smysl. V tom vztahu musí každý setrvat dobrovolně pokud to má k něčemu vypadat. Otravovat si navzájem život a držet se pod krkem kusem papíru je asi zbytečné.
Ono se řekne,že je to jen razítko a kus papíru,ale pro mě to razítko a kus papíru má prostě hodnotu toho našeho společného závazku. Sami vůči sobě, oba vůči našim dětem a právní vztah vůči nám oběma.

Není to tak dlouho,co se dítě narozené mimo manželství nazývalo bastardem nebo parchantem. Jen dítě narození v manželství smělo dědit a mělo všechna práva. Není to tak dlouho, co se holky musely vdát,ať se dělo,co dělo. Svobodná matka bylo velké stigma. Teď je to naopak a já si nejsem jistá jestli ten status přítel přítelkyně je pro mě dostatečně důstojný,ale to je můj pohled na věc. Někdo jiný je ve vztahu přítel-přítelkyně spokojený. Pro mě by to nebylo. Potřebuji mít jasně nastavená pravidla a chci svého chlapa nazývat svým mužem a ne přítelem. Přítel mi evokuje někoho,koho potkám,pokecám,ale nezakládám s ním rodinu. Potažmo nestřídám jednoho přítele za druhým, nerodím všem děti atd.