Já jo. Čím dál víc.
Nemluvím teď o starých a ještě starších známých či kamarádech, co vás prostě berou tak jak ležíte a běžíte i se všemi mouchami ....ale když zjistíte, že někdo nový projevuje zájem jít s vámi na kafe, a oběd, jen tak pokecat tak.

Poslední dobou mne to čím dál víc udivuje, a není za tím mindrák. Spíš že o nikoho neusiluju, jsem nespolečenská, nezábavná, neurotická , úzkostná osoba a tak se mám v rámci možností ráda a nehodlá na tom nic měnit, max. být ještě méně společensky přijatelná :))

A dnes jsem zjistila, že jsem vlastně čím dál víc v úžasu a takové zvlášstní až nedůvěře, když mi někdo projeví sympatie a očividně mu z toho žádný benefity nekoukají

Je ti ještě někdo, koho něco takového překvapuje?