Dobrý den.
S manželem jsme dítě plánovali, takže by se dalo říct, že nemůžu mít žádné problémy. Ale jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, stejně jsem najednou začala přemýšlet, co to vše znamená a jak to bude dál. Uvědomila jsem si, že musím přehodnotit své cíle a budoucnost. V zaměstnání jsem měla/ještě zatím mám slušnou pozici a docela dobrý výhled do budoucna co se týče další seberealizace. Najednou přichází někdo, kdo mi to vlastně bere... Bylo pro mě dost těžké přeorientovat se úplně jinam. Pro ženu se otěhotněním a narozením dítěte úplně změní celý svět. Nezažívala jsem sice to, co Vy, ale chci Vás povzbudit. Já už teď věřím, že mít miminko a vychovávat je, vidět krok po kroku jak roste, jak se vyvíjí a mít radost z toho, že mu můžu pomoct rozběhnout se do světa - teď už to vidím jako věc, pro kterou jsme byly jako ženy stvořeny a jsme v ní nejlepší, pokud naše místo přijeme. Nejste určitě sama, kdo má takové problémy. Dnešní společnost je zvláštní. O ženy, které jsou mladé a mohou potenciálně odejít na mateřskou, moc nestojí, pořád se mluví o tom, jak je důležité mít nějaký životní standard, mít práci, kde Vás lidi uznávají. Když jsem v práci řekla, že jsem těhotná, zareagovali asi tak: "když do toho konečně začala šlapat, jde na mateřskou. Taková nadějná..." V podstatě něco v tom smyslu "ona si zkazila život". Docela mě to sebralo a začala jsem litovat. Ale pak jsme o tom mluvili s manželem, já jsem mu všechny moje stavy vysypala a přemýšleli jsme o tom společně. Probírali jsme celou situaci - jak to bylo, jak to je, jak to bude. Hodně mi to pomohlo přijmout novou roli, která od základu změní život. Nemůžu Vám nijak radit, nejsem odborník, ale věřím, že pomáhá, když všechno, co člověk prožívá, může probrat se svým blízkým. Naučili jsme se s manželem "vysypat na sebe" všechny naše úvahy, starosti, myšlenky, a moc nám to v našem vztahu pomáhá. Posiluje to a můžem vždycky jít znovu jít dopředu.
Přeju Vám, abyste se mohla radovat ze života. Vašeho i Vašeho miminka :-)
Katka