"A to si dotyčnej nemohl koupit v prvním papírnictví čtvrtku, fix a obálku a něco osobního sám napsat místo shánění beztak kýčovitého přáníčka?"

Že jo, taky mi to přišlo divný...

My ho teda "slavíme", nebo spíš to bereme jako další příležitost, jak si dát najevo náklonnost, a těch není nikdy dost Nějakou drobnost a dobrotu dětem (i těm už dospělým), i nějakou třeba čokoládu s kamarádkama, to teda obvykle bez srdíček, a s manželem nutně něco růžového srdíčkového, cokoliv, může být i kafe s nakresleným srdcem, nebo klidně šílená svíčka s amorkem, to prostě záleží na momentálním rozpoložení dárce
Přijde nám hezká ta myšlenka, což ale neznamená, že musíme nutně nakupovat srdcové bonboniéry, ale ani že si jindy lásku nevyznáme