Já k tomu ještě něco mám, Marko.
Náhodně vygoggleno, ale je to Maminka, to by mohlo projít.

Předškolák: 3 až 3,5 roku

Fyzický vývoj

Dítě ve třech letech měří kolem 96 cm (může to být mezi 90 a 100 cm) a váží asi 13 až 16 kg.
Dovede dobře udržet rovnováhu, stojí na jedné noze a umí velmi přesně kopnout do míče.
Umí chodit rovně popředu i pozpátku.
Rádo tančí (pohybuje se) do rytmu a miluje například skluzavku a jinou podobnou zábavu.
Je celkem manuálně zručné, umí pracovat s modelínou, daří se mu držet štětec nebo tužku a některé děti ji dovedou i ořezat!
Dovede se samo oblékat a svlékat.

Duševní vývoj

Většina dětí v tomto věku plynule mluví a má širokou slovní zásobu. Může to být až 1000 slov, ale pokud jich zná třeba o polovinu méně, neděste se, každé dítě je jiné.
Když mluví, umějí používat množné číslo podstatných jmen, sloves i osobních zájmen, ale mluvnice je pro ně stále „španělská vesnice“.
Milují rýmy, říkanky a další hry se slovy, opakují vše radostně po vás.
Dokážou splnit vaše přání a požadavky, například: „Dojdi pro tu skleničku a dej ji na stůl.“
Rády si prohlížejí knihy a u jednoduchých obrázků dovedou říct, co na nich vidí.
Děti si rády nechávají číst jednu pohádku stále dokola, dokonce nepohrdnou ani CD, které si některé z nich dovedou samy pustit!
Některé děti dovedou počítat zpaměti do pěti, ale víc než tři předměty nespočítají.

Společenský vývoj

Děti v tomto věku chtějí prokazovat rodičům radost, ale svou náklonnost dávají najevo méně spontánně.
Mnoho z nich přijde na to, co to je humor a budou vám to čile každý den předvádět- budou vám dávat hádanky a smát se vtípkům.
Začnou se vás ptát jak přišly na svět a proč mají „pindíka“ nebo „pipinku“.
Stále se ještě soustřeďují samy na sebe a když je někdo nechápe, jsou rozezlené a smutné.
Matka je stále středem jejich citového života, ale v některých oblastech již dítě preferuje otce. Oblíbí si i svou učitelku ve školce.
Mají rády své sourozence - ty starší rády škádlí a zlobí, ale když jim to vrátí, pláčou a stěžují si na ně.
Umějí říkat „prosím“, „děkuji“, „dobrý den“, „na shledanou“, ale ještě ne zcela automaticky.


Jestli tohle je pro někoho definice dítěte, který potřebuje být u prsu, aby mělo tu správnou vazbu s maminkou a nebylo psychicky poškozené, tak sorry, ale pohybuje se v naprosto jiným vesmíru.
Mmch., já uměla ve třech letech číst, a představa, jak odkládám Sluníčko a jdu si požužlat část něčího těla, abych byla v psychické pohodě a "souznila s matkou" mi fakt přijde totálně mimo.

Přes to všechno - je to každýho věc. Bez těch keců o potřebnosti, respektování potřeb dítěte a citové plochosti lidí, co nevnímají školkáče jako kojence není důvod na to ani reagovat.