Festino, mam podobnou situaci a cas od casu operaci bricha resim, jestli ma cenu do toho jit nebo ne. Mam 3 cisare, 4 deti a diastazu jako blazen. Mam 161 cm a po ctvrtem diteti jsem mela 63-65 kg (stabilizovanou vahu, cca rok po porodu), ted mam kolem 58. Ale - bricho porad vypada nafoukle, jak v patem mesici. Obcas mam tendence se zasnit, jake by to bylo mit znovu utly pas a ploche bricho. Navic prsa mam mala a jeste "vypita", takze bricho neschovaji.

Za sebe muzu rict, ze shozeni tech 5-8 kilo brichu nepomohlo. Cviceni take ne. Ale, co je jednoznacne dobre, citim se fit. Muzu behat, lezt po horach, jezdit na kole a nepripadam si, ze umru kazdym okamzikem.

Co me odrazuje od operace je, ze
-ztratim pul roku zivota. Jeste si zive pamatuju cisare a tohle bude horsi.
-kdovi jak to nakonec dopadne
-zacne mi vadit neco jineho. Prece jenom je mi 43 a vrasky a vytahana kuze se zacinaji ukazovat na ruznych mistech
-manzelovi to nevadi, naopak by mu vadilo, kdybych na pul roku odpadla

Ja jsem po ctvrtem diteti zacala behat. Ne kvuli hubnuti, ale chtela jsem prestat byt strasliva lemra. Zacala jsem uplne priserne se trema kilometrama a mivala jsem cas 10min/km. Behala jsem pravidelne kdyz jsem se propadla do euforie a nebehala jsem vubec, kdyz na me padla letargie, ze to nema smysl. Pak jsem objevila STOB a diky uprave jidelnicku jsem shodila 8 kilo behem asi pul roku. Dcera se do toho tehdy ponorila se mnou. Postupne jsem zacala behat vic a ted mam cca 5,5min/km. Ale byl to celkem dlouhy proces, cca 5 let jsem se k tomu propracovavala. Obcas zacnu zkouset nejake dalsi cviceni, abych zpevnila stred tela, ale zatim jsem neobjevila nic u ceho bych vydrzela. To, co je moje motivace jsou letni akce v Alpach, ktere si chci uzit.

Ted se plastiky propaguji, ale ja ti nejak nevim... Jestli to je spravny pristup. Ano, chtela bych zase byt krasna a pritazliva. Ale cas asi uz fakt neokecam.