Tak oni se neupíjej, spíš jen tak vesele popíjej - jak moc jim to ve finále zkrátí život a jestli kvůli tomu bude ten "zbytek" příjemnější, nebo naopak, to těžko říct.

Jsou dospělí a svéprávní, fungují společně vcelku OK, mluvit jim do toho nemůžu a ani nechci, já si od nich taky do života moc mluvit nenechávám.


Jedna z mých variant stáří je, že prodám barák, vezmu svůj díl peněz a "ztratím se" ve světě. Už teď mám občas pocit, že "matku" jsem dělala dost dlouho a to mě ještě nejmíň pět let čeká. Pomáhá mi, když je mi blbě z představy, že to co je teď, je už nafurt (nesnáším totiž definitivu), si vymezit nějaký časový horizont - a za pět let bude mít i mladší dítě hotovou střední školu.