Marko,

a já si stále myslím, že není jediný důvod toto vyvozovat, pokud nám to Brave sama neřekne.

A to s tím přizváním kamarádky na kafe jsem od Brave úplně nepochopila, jako že si napřed domluví s manželem něco a pak si rovnou domluví s kamarádkou něco jinýho?

Pokud je to takto, tak by mně to vadilo a dala bych to velmi důrazně najevo. Myslím, že Brave možná měla s tou odpovědností za pocity na mysli tohle - že pokud mně jednání toho druhého vadí, tak je na mně se proti tomu vymezit, a když to neudělám a toleruju mu to, tak už si pak za to trochu můžu sama.

U toho hypotetického příkladu s tou schůzkou, co popisuješ - mně někdo nepřijít na schůzku a pak mi dát najevo, že pro něho je to vlastně v pořádku, tak s ním končím, protože pro mě to v pořádku rozhodně není, je to neúcta k mému času a bezohledné upřednostnění vlastního pohodlí před mým pohodlím.

Ale neviděla bych to na lamentaci nad jeho bezohledností, ale konala bych podle toho (žádná příští schůzka by se nekonala a pokud by to šlo, tak ani žádný další kontakt). Protože si myslím, že když mi to udělá poprvé, tak je to jeho vina, ale podruhé už je to vina moje, protože jsem mu to tolerovala, místo abych mu dala jasně najevo, že toto tedy ani náhodou.

Analogicky pokud by se ke mně kamarádka zachovala bezohledně, tak už bych s ní prostě nikdy na žádnou vyjížďku nejela a rozmyslela bych si i to kamarádství. Ale napřed bych si musela být jistá, že je to od ní opravdu bezohlednost a ne jen nedorozumění, protože něco utnout není jen tak.