Miki "Já nikdy příliš nevěřila na to, že když člověk se sám jak kůl v plotě, nemá vztah, nemá děti, nemá kamarády, že se dokáže opravdu milovat, protože pro mě je přirozené, že skrz oči jiných můžu zahlédnout to dobré v sobě."

No tak to je právě nesmysl. Mám se ráda bez ohledu na vše.

A logicky - jak tě může mít někdo rád, když sama se za milováníhodnou nepovažuješ? A ještě to probírat opakovaně s partnerem je cesta k jeho otrávení (ne že by odešel proto, tam jsou jiné důvody, ale tohle je otravnost navíc).

Jedna moje kamarádka se nemá ráda a taky potřebuje potvrzení zvnějšku. Upřímně i pro mě je po letech dokola únavné pořád jí vysvětlovat, že se má mít ráda sama. Partnera to musí po čase unavovat taky. Myslím, že pro takové případy je vhodná psychoterapie a probírat to tam. A pracovat na uvědomění si, že milovat se má člověk sám bez podmínek a bez ohledu na "oči jiných". Mít svůj vlastní názor na sebe, nehledat ho jen v očích druhých lidí.