Přesně tak, obě mládežnice přečetly svoje jméno ve 3 letech, ve 4 slabikovaly (ehm, naučily se to zřejmě samy na hrobech), v 5 četly a při nástupu do školy už normálně četly knížky a jedna četla i s přednesem jak v rádiu. Nedokázala jsem si představit, co by dělaly další rok ve školce, ale vzrůstem odpovídaly tak 4 rokům.

Celou pátou třídu jsem si říkala, jestli jsem jim přece jen neměla nechat dát odklad (na výšku a zdravotní stav by ho zaručeně dostaly). U nás byl rozdíl nejen v sociálnu a fyzičnu, ale hlavně ve výchově, přičemž mládežnice měly smůlu na třídu, kde učitelky upřednostňovaly vyspělé a spíše sportovně (než intelektuálně) zaměřené děti s hodně ostrými lokty.
Teď se strašně těším/bojím a držím jim palce, protože jdou v září do nové školy.