No a stalo se mu (někomu) něco?

Zbavíme seniory všeho, co je těší a dodává pocit, že ještě něco zvládnou a pak se divíme, že jsou nasraní, nesnesitelní a buzerujou.

Já tu nechci být za seniorského romantika, taky mám své zkušenosti, profesionální i v rámci rodiny (prarodiče), není to hitparáda.

Jenže když se na to podívá člověk svrchu jako Hrouda na své myšlenky, díváme se na ženskou (chlapa), co malou část dne dělá nějaké úkony a větší část vysírá sebe sama, jak je to neúnosný, ale je to prd proti tomu, co se může stát

Nakonec ta tíha není daná ani tím, co člověk fakticky udělá, ale tím, co si o tom myslí. Proti tomu se asi trénovat dá.