Vybavuju si svýho mladšího syna, jak mi asi ve 4-5 letech vysvětloval, kde byl a co dělal. Asi náhoda, ale v jeho okolí byly tak nějka všechny kamarádky tenkrát Natálky. Takže mi říkal:
A mami, Natálka, co pořád brečí, tak ta říkala...
A Natálka, jak má pihu na nose, ta říkala...
A Natálka, která je zlá, říkala...
A Natálka jak má bráchu Jirku, ta říkala...
Sice netvrdím že by to vyřešilo druhý jméno,ale když o nich mluvil, musel použít spoustu "dalších jmen", aby člověk pochopil, o koho šlo