Jo aha, Libiku, no ja bych proste nikomu neprala ani ateismus ani teismus ani budhismus, ani jedno mi neprijde lepsi ci horsi. Co ma cenu, je autenticnost, vernost vlastnimu poznani. To muze byt ruzne, muze odpovidat tomu -ismu, ale tataz forma muze zrovna tak slouzit jako unik pred poznanim. A navic jsme zivy, ono se to vyviji. Mam rada Patockovo « neminout se sam sebou », ackoli kdo vi, jak to myslel. Proste nepreju sobe ani nikomu ani viru ani neviru, preju si odvahu.