Mně bylo manželem trochu vytýkáno, že mám s tátou až moc těsnej vztah.
Měla, on i vždycky věřil, pomáhal mi,byl svéráznej a takovej nezmar. Od dětství jsem při představě, že s emu něco stane, brečela.
Ta padesátka s tím pocitem nesouvisí, ale u mně se to spojilo tak, že v padesáti jsem si konečně uvědomila, že jsem dospělá. A že to moc příjemný není. Ale že to asi mám ve svých rukou. A že není čas řešit blbosti. Kraviny. A že si musíme užívat jeden druhýho, když to jde.