Federiko, je mi líto, že to je pro tebe takhle těžké.

Já jsem v tomhle totální debil. Jak jsem své rodiče mnoho let neviděla a vlastně asi tak od svých 8 jsem je vůbec neměla ráda, tak mi vždy přijde divné,že se někomu po rodičích stýská. Já s nimi jako dítě bydlela, ale bylo to jak s cizími. Nikdy v životě jsem si s nimi nepovídala. Vůbec jsme se v podstatě neznali. Nahrazuju si to s dětmi. Syn mě teď tolik "nevyhledává", ale dcera jo. Zrovna tu spí vedle mě v posteli a jsem šťastná. V jejím věku jsem byla v podstatě dospělá. Stejně malá jako ona. Ona je naštěstí ještě dítě. Já si někdy jako dítě připadám teď. Zoufale moc mi chybí moje bývalá psychoterapeutka. Někdy je to tak nesnesitelné .... takhle to asi mají ostatní s těmi rodiči...