A ještě jeden zlom.... ani jsem si to neuvědomila....

Včera jsem v posilovně viděla kluka, o kterém jsem přesvědčená, že je to trenér z konkurenčního oddílu a že ho znám ze závodů dcery (protože dceřin oddíl pořádal závody, tak já jsem s tímhle trenérem řešila poměrně spletité změny startovní listiny jeho svěřenců). Navíc teda sám závodí, na špičkové úrovni a je fakt úžasnej... Tak jsem na něj koukala, a furt nevím, jestli to byl on nebo ne... a on na mě taky koukal...
A já jsem se za ním nešla zeptat, protože jsem si říkala, že pokud to není on, tak stará bába, která v posilovně oslovuje fešné mladíky pod záminkou, že jí někoho připomínají, je trapná... (a že kdo ví, jestli na mě nekoukal proto, aby byl připraven k útěku, kdyby se za ním ta stará bába, co na něj čumí, chtěla vydat ).
Ve čtyřiceti by mi na oslovení cca pětadvacetiletého mladíka nepřišlo nic divného...

Jinak mezi třiceti a čtyřiceti nic moc - to jsem byla "furt" těhotná, kojící, tlustá, nevyspaná, uštvaná... nejlepší to bylo tak od těch 38 do 48... poslední dva roky jsou horší, prostě se cítím stará. Ne nijak tragicky, ale mám pocit toho, že jsem za vrcholem a teď už to jde všechno šupem dolů (je pravda, že dolů to jde samo, to už se člověk ani nemusí nijak namáhat )