Jezdím hodně, jezdím ráda.

- pokud je volné dvousedadlo, vždy raději sedím sama, než bych si k někomu přisedla. Ale kdybych třeba měla vybírat volnou stranu kam pere slunce s vidinou dlouhého škvaření, sednu si raději k někomu. Nejraději si sedám úplně dopředu, abych viděla dopředu. Ale někdy chci mít víc klidu, tak jdu o kousek dál. Dozadu nikdy.
- větší zavazadla dám nahoru, kabelku vedle sebe na sedačku. Když nastupují lidé, tak jí vezmu k sobě, aby neblokovala sedačku případným zájemcům. I když někdy mám chuť jí tam nechat, abych odradila. Ale nedělám to, nelíbí se mi to. I když raději sedím úplně sama.
- ano, "dobrý den, máte tady volno ? děkuji"
- když má někdo odloženo, je mi jasné, že o nikoho nestojí a odnese to ten, kdo na sedadle odloženo nemá. Ale mít tašky na vedlejších sedadlech, když nastupují lidé, mi připadá hulvátské. K tomu ty bezvýrazné obličeje Ale klidně požádám i přes tašku viz.výše. A mám v duchu radost, že mu to nevyšlo
- nerada si povídám, v autobuse mám ráda svůj čas pro sebe, dívám se do krajiny, vidím spoustu věcí, myslím si na něco, dřímnu si, cucám hašlerku... Někdy poslouchám okolní spolucestující. Když jsme jeli z Itálie, za námi seděla paní s pánem, kteří se neznali, ale nějak si sedli a celou cestu zajímavě propovídali. Divím se, že se nedali dohromady, jak spolu souznili. Taky jsem si někdy s někým popovídala, ale mnohem raději sedím sama, koukám, vstřebávám a mlčím.