Nemám kamarádky, natož pak někoho, koho bych mohla nazvat přítelkyní/přítelem.
Všechna má přátelství a známosti vždy zmizí s ukončením aktivity, ve kterých vznikla (sbor, škola, mateřské centrum...)
Mám jednu kamarádku z minulosti, se kterou si jednou za dva roky vyměníme par vět v Messengeru, ale nic už o svých životech nevíme.

Neumím přátelství udržovat, nerada mluvím a nerada poslouchám plkání o ničem, do kaváren nebo vináren nechodím (jakékoli pozvání kamkoli mě děsí), na sportování mě taky neužije.

Jsem založením samotářka. Sociální kontakty mi bohatě saturuje banda dětí v bytě, a teď po zavření škol k nim přibyl i exmanžel, který je týden u nás, aby si užil děti, a týden je se svou partnerkou.

A sociálně žiju na netu - mám svůj druhý život na Tumblr a Twitteru, kde jsem v kontaktu s pár lidmi z fandomu, které jsem viděla jen jednou v životě a nebo nikdy, ale jedeme na stejné zájmové vlně a spojuje nás crush ke stejné osobě.

Kdybych neměla doma děti, budu v nádherném tichu blaženě sedět v křesle se čtečkou v ruce a nic mi nebude chybět.