Moniko, snažím se odhadovat, protože oni povětšinou sami neodhadnou, nebo spíš nechtějí vůbec nic. Neboli aspergrovsky - je to nové, neznám to, nechci to. Kdyby to bylo na nich, jsme jen doma nebo na místech, kde už to znají. Od malička je co chvíli vystrkuju z jejich nor a snažím se jim přinést nové věci k poznání a zažití. Pokud to trefím, jsou nadšení a pak o tom všude vypráví a chtějí třeba znova. U nás prostě poznávání probíhá stylem "proč tam musíme, beztak mě to nezajímá, bude to blbý, všecko už vím/znám, následně: jé, to je zajímavý, kouknem ještě na tohle, všechno prozkoumám a na závěr: proč to bylo tak krátký, kdy tam jedem znovu?", bohužel ne vždy se trefím, žejo a navíc ty kecy předtím jsou otravné.
Snažím se najít každému to, co by ho mohlo zajímat, nenutím úplně na sílu, ale zas se musí naučit, že jednou se trochu přizpůsobí jeden, pak zas druhej. Rozdělování praktikujem často, ale pak strašně chybí to společné, navíc nechat někde děcko vždycky nejde, musí s ním zůstávat i dospělý, navazují přesuny, no není to jednoduchý